O výskytu podivných stop se mezi dělníky vědělo už od konce šedesátých let, pro okolní svět však byly objeveny geology až v roce 1996 a v červenci a srpnu 1998 je podrobně prokoumal tým paleontologů pod vedením švýcarského profesora Basilejské univerzity Christiana Meyera. Do té doby drželo primát největšího naleziště Khjoda-pil-ata v Turkmenistánu.
V lomu Cal Orco, na vápencové skále o výšce 80 m, 1200 m dlouhé, s celkovou rozlohou 25000 m², se kromě fosilií ryb, krokodýlů, želv, měkkýšů, zelených řas, stromatolitů a dvou zkamenělých dinosauřích vajec (o průměru 25 a 40 cm) našly stopy několika druhů dinosaurů z období pozdní křídy, před 80 až 65 miliony lety, tedy těsně před náhlým zánikem dinosaurů. Nejdelší dinosauří trasa měří více než 350 m. Výzkum zde stále probíhá a objevují se další stezky.
Kromě masožravého dravce Tiranosaura Rexe, který chodil pouze po prstech, takže jeho stopy měří jen 46 cm, i když celé chodidlo mělo okolo jednoho metru, tu vidíme otisky chodidel býložravého Ankylosaura, Hadrosaura, Saltosaura a Titanosaura. Taková druhová rozmanitost těsně před jejich vyhubením nabourala teorii postupného zániku dinosaurů. Objev také přinesl nové poznatky o životě Ankylosaura. Dříve se nepředpokládalo, že by tento obří, zavalitý, 4 tuny vážící kolos, obrněný oválnými pláty a dvěma řadama trnů, byl schopen běhu. Zkoumání jeho stop (větších předních s pěti prsty a menších zadních se čtyřmi prsty) ukázalo, že se pohyboval rychlostí až 30 km/hod.
Jednotlivé vrstvy stěny lomu představují třetihorní jezera, jedna vrstva, tj. jedno jezero, zaujímala dobu zhruba 200 tisíc let. Během tektonického neklidu, který vrcholil v pozdním paleocénu a eocénu, se kompresí vrstvy vertikalizovaly a v podobě vápencové stěny nakloněné v úhlu 73° se dochovaly do dneška.
Nyní do lomu pořádají cestovní kanceláře v Sucre výlety. Dvakrát denně vyjíždí od katedrály na hlavním náměstí Plaza 25 de Mayo výstředně pomalovaný otevřený turistický autobus. K lomu se dá jít i pěšky, ale stejně musíte počkat na skupinu a koupit si lístek za stejnou cenu, jako lidé z autobusu, doprava k lomu je tedy zdarma. Při koupi lístku dostanete oranžovou helmu a když se nasbírá dost lidí, je zde kromě španělštiny možný výklad i v angličtině, což je v Bolivii opravdu nadstandard.
Při naší návštěvě lomu letos v červenci jsme měli jako jedni z posledních možnost jít až ke stěně a prohlédnout si stopy pěkně zblízka. 25. srpna se na protějším kopci za přítomnosti prezidenta Evo Moralese slavnostně otevřel nový turistický areál s názvem „Parco Cretacico“ s muzeem, maketou části stěny a s audiovizuálními tematickými pořady. Bohužel, nebo bohudík, záleží na úhlu pohledu, návštěvníci už budou moci obdivovat dinosauří stezky pouze dalekohledy. Pro záchranu stěny je to ale asi jediná možnost, protože při dotyku se neúprosně drolí, jak jsme měli možnost vidět na vlastní oči.
Vědci navrhují konzervovat stěnu instilací silikonu nebo potažením goretexovou membránou, což se zatím pouze zkouší. Cena projektu by se však pohybovala v milionech amerických dolarů, což je pro bolivijskou ekonomiku takřka nemyslitelné. Nadějí zůstává možnost zapsaní lomu na seznam UNESCO, kam vedle dalších bolivijských skvostů patří od roku 1991 díky své výborně zachovalé koloniální architektuře i blízké město Sucre, a financování tohto náročného projektu z jeho zdrojů.
Publikováno v magazínu Koktejl leden 2007