Trinidad, hlavní město bolivijského departmentu Beni a centrum bolivijské Amazonie, nepatří k příliš navštěvovaným místům. Většina turistů přijíždějících ze Santa Cruz přesedne hned na autobus do Rurrenabaque, výchozího místa k výpravám do pampy a džungle. A právě díky tomuto „nezájmu“ si Trinidad udržuje svůj osobitý provinční charakter.
Celým názvem La Santísima Trinidad (Nejsvětější Trojice) byl založen roku 1686 Otcem Ciprianem Baracem při jeho druhé jezuitské misii v jižním Beni. Osmdesátitisícové město, jen 14 stupňů pod rovníkem, na všechny strany den cesty autobusem vzálené od jiného většího města, obklopují jen jezera, bažiny s hejny komárů a hustý prales, osídlený pouze domorodými indiány hovořícími izolovaným jazykem Itonama. Skrze město líně protéká říčka Arroyo San Juan, zarostlý a trochu zapáchající přítok Rio Mamoré. Vzhledem k tomu, že v celém městě je kanalizace otevřená, se už párkrát stalo, že systémem kanálů až do centra města připlula zbloudilá anakonda. A všudypřítomný charakteristický odér už místní ani nevnímají...
Ale přes těchto pár zvláštností je Trinidad klidné příjemné místo, připomínající svou atmosférou americká města 60. let. Kolem náměstí Plaza Gral José Ballivián se prohání desítky skútrů a motorek a cukrárny pastelových barev praskají ve švech.
Další charakteristikou města a také hlavním důvodem naší návštěvy je skupinka osmi lenochodů žijících v korunách stromů náměstí. Odpoledne většinou slézají dolů a prochází se po náměstí i po okolních komunikacích. Právě kvůli blokování a zpomalování dopravy byli před nedávnem přemístěni za město, ale na žádost obyvatel jsou nyní opět zpátky na svém čestném místě. Bohužel během naší návštěvy nebyli příliž aktivní a nám dalo dost práce je ve větvích vůbec najít a vyfotit.
Vzhledem ke své zeměpisné poloze a vlhkému klimatu nás zastihlo několik tropických lijáků a my jsme nejvíce času strávili na místní tržnici Mercado Municipal. Ochutnali jsme však jedny z nejlepších Salteňas (závitky ze sladkého těsta plněné nádivkou ze zeleniny a kuřecího masa) v Bolivii i výborné Cuňapes (kuličky z kasavy plněné sýrem). Samozřejmostí je výběr nejrůznějších čerstvých džusů - i místní speciality chugo de tumbo z maracuyi, nazývané též ovoce vášně.
Druhý den ráno jsme šli naposledy navštívit skupinku lenochodů a pak jsme pokračovali dál po prašné cestě přes vesničky San Ignacio de Moxos a San Borja do Rurrenabaque plni výjevů z tohoto zapomenutého města.