Laoské hlavní město Vientiane je se svými 300 tisíci obyvateli, s poklidnou dopravou a jedinou výškovou budovou v celém městě naprosto odlišné od jakéhokoliv jiného hlavního města a je právem označováno jako největší vesnice světa.
Po nočním přejezdu z rušného Bangkoku do Nong Khai na thajsko-laoské hranici, po tříhodinové frontě na vízum a cestě v namačkaném minibuse do 20 km vzdáleného hlavního města nám Vientiane připadalo jako oáza poklidu a stylově nás naladilo na pomalý a bezstarostný „lao“ způsob života charakteristický pro celou zemi.
V Laosu nikdo nikam nespěchá. I turista si rychle zvykne, jak příjemné je na chvíli zpomalit, posedávat v četných kavárnách i restauracích nabízejících laoskou i thajskou kuchyni, popíjet místní Lao beer a pozorovat líně tekoucí Mekong i dění okolo.
Jelikož je město relativně malé s řídkou dopravou, nejlepší způsob jeho prohlídky je na kole. Od rána do večera zde vidíte turisty různých věkových skupin – všechny na kole. Na každém kroku je k dispozici půjčovna kol a před většinou památek lze kolo zaparkovat a zamknout. My jsme si také půjčili kolo za 10000 kipů (přibližně 20 kč) na osobu a vyrazili do ulic.
Nejprve jsme zavítali do chrámu Haw Pha Kaew, který dnes již neslouží svému původnímu účelu, ale je zde muzeum s nejvzácnější sbírkou buddhů v celém Laosu. Hned naproti je Wat Si Saket, který je nejstraším chrámem ve Vientiane.
Asi nejrušnější vientianskou dopravní tepnou je kruhový objezd a okolní ulice kolem památníku Patuxai, což je napodobenina Vítězného oblouku postavená v roce 1969 z cementu darovaného USA na stavbu nové ranveje na místním letišti. Obyvatelé Vientiane však dar využili po svém …
Vientianskou památkou číslo jedna a symbolem celé země je Zlatá stúpa Pha That Luang. Původní, postavená v roce 1566 na místě nálezu Buddhovy prsní kosti, byla zničena ve válce se Siamem. Na jejím místě však francouzi postavili novou stúpu, nejprve v roce 1900 a následně v roce 1931 další, protože se první varianta obyvatelům Viantine nelíbila.
V okolí Zlaté stúpy je množství obchůdků a drobných rodinných restaurací nabízejících čerstvé ryby z Mekongu i další místní pochoutky, takže se zde dá příjemně trávit celý den. Večery tráví většina obyvatel na promenádě kolem Mekongu, kde se při západu slunce soustřeďuje veškerý život. Prochází se zde rodiny s dětmi, zamilované páry, probíhají zde shromáždění a oslavy.
Vientiane je příjemnou branou do Laosu, místo, kde člověk může zpomalit a naladit se na místní vlnu před cestou do dalších koutů země.
Foto Ivana Kajzrlíková a Rudolf Mikoviny