Pěšky Manangem (Nepál 2011)

Téměř celé udolí řeky Kali Gandaki od Muktinathu po Pokharu je již více či méně bezpečně sjízdné džípem a velká část treku vede prašnou „silnicí“. Údolí řeky Marsyangdi je stále ještě divoké, přístup džípem je pouze z Besisaharu do Syange, přičemž tento úsek se dá jít i příjemnou trekovou cestou vedoucí vesnicemi a rýžovými políčky na protějším břehu řeky. Ovšem v průběhu dalšího úseku podél řeky až do města Manangu se již do skály vytesává nová  cesta a Manang bude již brzy možno projet autem.

Zatím je tato – asi nejpůsobivější část okruhu kolem Annapuren – stále dosažitelná pouze pěšky nebo nouzově leteckou linkou Pokhara-Humde a veškeré zásobování obstáravájí nosiči.

Hranici oblasti Manangu jsme překročili druhý den treku před vesnicí Tal, kde jsme strávili druhou noc. Cesta se dále vine podél řeky přes Bagarchap a Kotho, odkud je výhled na první z Annapuren – na Annapurnu II a Annapurnu IV. Jižní část oblasti Manang se nazývá Gyasumdo („Tři ocasy“), je teplejší a vlhčí a vzhledem k dostatku srážek je zde možná sklizeň dvakrát ročně. Pěstuje se zejména kukuřice, ječmen, pšenice, pohanka a brambory a kromě zemědělství se zde prosazuje i chovatelství. Obyvatelé Manangu na rozdíl od jiných buddhistů loví a zabíjejí zvířata.

Pisang je první vesnice horní části Manangu s názvem Nyesyang, která je mnohem sušší a drsnější, sklizeň je zde možná pouze jednou ročně. Pěstuje se pšenice, ječmen, pohanka, brambory a fazole a chovají se jaci, kozy, krávy a koně. Vesnice Pisang se dělí na dolní Pisang, kde se nacházejí turistické lodže a horní Pisang ve výšce 3340 m.n.m., kde žijí místní obyvatelé v původní prosté kamenné zástavbě obklopující malý klášter. Den cesty od Pisangu ve výšce 3500 m.n.m. leží centrum oblasti – město Manang. Zde se většina trekařů aklimatizuje výlety k jezeru Tilicho Tal, do Milarepových jeskyní nebo výšlapem do okolních kopců, odkud je krásný výhled na Annapurnu II a IV, Gangapurnu i její monumentální ledopád. Stejně tak i my jsme sedmý den treku věnovali aklimatizaci, vyběhli do okolních kopců, ochutnali místní vyhlášenou bobulovou šťávu i výborné jačí steaky.

Za Manangem dojde na lámání chleba… V mírném stoupání za vesnicí začínají první trekaři kolabovat a vracet se zpátky do Manangu. Dále již není žádná větší vesnice, pouze několik čajoven a lodže k přespání. Cesta do sousedního údolí Kali Gandaki vede jedině přes sedlo Thorung La ve výšce 5416 m.n.m. Po překonání 4000 m.n.m. se vyplatí zvolnit tempo. Osmý den cesty jsme zastavili již v Letdaru v 4200 m.n.m. Další den se cesta klikatí až na konec údolí, do výšky 4400 m.n.m. do Thorung Phedi, k úpatí 1000m stoupání do sedla. Zde je možné přespat a celý úsek do sedla vyšlápnout další den ráno nebo se dá vylézt až do High Campu v 4900 m.n.m, což je poslední ubytovna před sedlem. Nocování v této nadmořské výšce je jistě velkým zážitkem, ovšem vůbec ne příjemným … Další den zbývá jen 500 výškových metrů do sedla Thorung La, za kterým navazuje 1600m klesání do posvátného města Muktinath ve vedlejším civilizovanějším údolí Kali Gandaki. Otrlí obchodníci z Manangu zvládají s koňmi trasu Manang -Muktinath za jeden den.

Manangská oblast se z celého okruhu kolem Annapuren asi nejvíce vryje poutníkovi do paměti - jak pro působivost a rozmanitost vysokohorské krajiny, tak pro hluboké zážitky při překonávání sedla Thorung La a sebe sama.